Lanžhot

Město

Nejjižnější moravské město má rozlehlý katastr - 56 km2 jehož větší část se rozkládá při soutoku řek Moravy a Dyje. První písemný doklad o existenci osady na soutoku je z roku 1131, o založení městečka s názvem Landshut z roku 1348.

Město dnes žije velmi bohatou tradicí lidových zvyků a obyčejů. O lanžhotských hodech (vždy v neděli po svátku Povýšení svatého Kříže 14. září) je možno spatřit více než tři desítky párů lanžhotských šohajů a děvčat v nádherném lidovém kroji. Nezapomenutelným zážitkem je ruční stavění máje v sobotu před hody.

V roce 1993 bylo založeno místní muzeum, v němž jsou vystaveny památky lidové kultury, připomínající život zdejšího lidu v dávné i nedávné minulosti. Dodnes najdete v Lanžhotě typické stavby s malovaným žudrem a podlužáckými ornamenty.

V okolí Lanžhota se rozkládají Lužní lesy, které zabírají větší část katastru města. Přírodní rezervace Ranšpurk, Cahnov a Soutok, jehož součástí je unikátní Lužní prales, je chráněnou lokalitou UNESCA. Slepá říční ramena, zdejší fauna i flóra jsou pro milovníka přírody neopakovatelným zážitkem.

Starobylé městečko Lanžhot má znak, doložený na pečeti z roku 1622. Znak jímž je ve zlatem štítu do kruhu stočená dubová ratolest se třemi žaludy v přirozených barvách byl Lanžhotu udělen rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny v roce 1995. Rovněž tak prapor, který tvoří tři svislé pruhy - zelený, žlutý a zelený. Ve žlutém poli je dubový list.

Vinařství

Na první pohled by se mohlo zdát, že je Lanžhot typická zemědělská a vinařská obec, podobně jako desítky jiných v této části jižní Moravy. Nasvědčoval by tomu též obraz tradiční lidové kultury, dochovaných jednak setrvačností, jednak přičiněním regionálních nadšenců. Pronikavější pohled však ukazuje, že Lanžhot ve většině základních odvětví zemědělského hospodářství zaostával za blízkými moravskými obcemi a představoval průměrnou obec, která se v některých ohledech nápadně poměšťovala.

Více než polovinu katastru zabíraly na počátku 20. století lužní lesy, asi čtvrtinu rozlohy zabíraly polnosti, ještě menší plochu pokrývaly pastviny a louky, a to většinou v inundačním území řeky Moravy jen setina plochy připadala na zahrady a docela chyběly vinice.

Již v 16. století je zmiňováno jako významné včelařství a rybářství. Ve statistice z roku 1910 se v Lanžhotě uvádí 33 úlů a odhaduje se, že rolníci-včelaři zde podobně jako ve Staré Břeclavi nebo Týnci měli až přes sto včelstev. Celkem v Lanžhotě působilo dvanáct včelařů. V padesátých letech 20. století se počet včelstev rozrostl až na čtyři sta.

Po roce 1911, kdy se v oblasti objevil škůdce „révokaz" bylo „vykučováno" - zrušeno i těch několik původních vinohradů, které se v obci nacházely. Poté následovala 1. sv. válka a po ní nebyly síly ani prostředky na obnovování zničených vinic.

Rozvoj vinařství a vinohradnictví započal cca ve 30. létech 20. století. Pomyslným vedoucím, který se nejvíce zasloužil o rozvoj vinařství a vinohradnictví byl p. Václav Osička, původem z Velkých Bílovic. Mezi prvními vysazenými vinicemi byly v roce 1933 vinohrad rodiny Horákových, později byly vysazeny vinohrady rodinou Bartošových, Bačových, Gajdových, Uhrových a dalších.

Po druhé světové válce byl v obci založen spolek „Vinařská besídka", který převážně prováděl osvětovou a výchovnou činnost. Na založení vinařské besídky měl největší zásluhu její první předseda Jan Třetina. Tento spolek rovněž obhospodařoval tzv. révovou školku. Po roce 1948 došlo k rušení spolkových činností a zániku vinařské besídky. K výrazné výsadbě nových vinic došlo v rámci rozvoje místního JZD cca v polovině 60. let. Svého času se vinice rozkládali až na 40 ha z celého katastrálního území obce. Po transformaci družstva byly veškeré vinohrady zlikvidovány. Začala výsadba nových mladých vinohradů. V současné době je v Lanžhotě zaregistrovaných celkem 100 drobných pěstitelů, kteří obhospodařují celkem 27 ha vinic. Většina z nich působí v rámci vinařské skupiny Českého zahrádkářského svazu. V městě vznikly i nové rodinné vinařské firmy: Josef Uher, Vítězslav Osička, Ing. František Jarec.